
Existují programy bez vstupu, existují programy s mnoha vstupy a zároveň bez výstupu – těm se říká černá díra.☺ Klasický program ale samozřejmě má nějaký vstup a má také nějaký výstup. Vstupem programu může být leccos: text z klávesnice, pohyb či stisknutí tlačítka myši, výstup jiného programu nebo data ze souboru. Výstup opět může být rozmanitý (text na obrazovku, grafický výstup, výstupní soubor, zvuk…).
My si představíme základní příkazy pro vstup a výstup z Pythonovské konzole: tj. vstup z klávesnice a textový výstup na obrazovku. Na konzoli nám Python vypisuje mj. chybová hlášení, ať již při „překladu“ programu nebo při jeho běhu.
Vstup z klávesnice = INPUT
Pro vstup z klávesnice má Python příkaz, nebo spíše funkci input()
. Funkci píšeme se závorkami na konci pro případné argumenty funkce, její obsah přiřazujeme do proměnné. Základní syntaxe přiřazení obsahu funkce funkce input do proměnné tedy je:
promenna = input()
Takto načteme do proměnné promenna
řetězec, neboli typ str
. Tento vstup lze dále převést na jiný typ pomocí přetypování, případně jím rovnou obalit funkci input()
.
promenna = int(input())
promenna = float(input())
V tomto případě již nám Python vstup zkontroluje, a není-li vstup správného typu, ohlásí chybu.

Argumentem funkce input()
může být prompt, tj. hláška, která se uživateli vypíše na konzoli před vstupem:
promenna = int(input("Zadej počet jablek: "))

Výstup na konzoli (textový výstup) = PRINT
Základním příkazem pro textový výstup na vstupně výstupní konsoli Python (obrazovku) je příkaz print
() s libovolným počtem parametrů:
print(parametr1, parametr2, ...)
Příkaz print()
bez parametrů vytiskne nový řádek. Parametry uvnitř příkazu mohou být konstantní řetězce, čísla, samozřejmě i proměnné.
print("Výsledek výpočtu je", x)
Přidejte odpověď
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.