Návod na Python – základní příkazy

Programovací jazyk Python je vhodný jak pro začátečníky, tak pro profesionály, kteří vytvářejí velké aplikace. Umožnuje procedurální a objektově orientovaný přístup, částečně i funkcionální. K dispozici je celá řada knihoven a modulů, které rozšiřují základní Python.

Základní příkazy a jejich sekvence

Tak jako k vaření potřebujeme suroviny a ingredience, programování se neobejde bez dat a proměnných. Proměnné a jejich obsah svazuje přiřazovací příkaz, který dané proměnné přiřadí hodnotu či výraz konkrétního datového typu:

Mezi základní příkazy každého programovacího jazyka patří příkazy pro vstup a výstup dat. Začneme příkazy pro vstup z konzole a výstup na konzoli, čili čistě textovým vstupem a výstupem:

Základní příkazy Pythonu ve zkratce

Příkaz	Syntax příkazu
Přiřazení výrazu do proměnné	promenna = 100 * 3.14
Vstup celého čísla	cele_cislo = int(input())
Vstup celého čísla s výzvou	cele_cislo = int(input(“Zadej celé číslo:”))
Vstup desetinného čísla	racio_cislo = float(input())
Vstup znakového řetězce	retezec = str(input())
Tisk proměnné	print(cele_cislo)
Tisk řetězce	print(“Ahoj Harry!”)
Tisk proměnné a řetězce	print(“Zadali jste číslo”, cislo)
Tisk řetězce a čísla bez mezery	print(“Zadali jste číslo ” + str(a) + “.”)
Celočíselné dělení	c = a // b
Zbytek po celočíselném dělení	zbytek = a % b
N-tá (obecná) mocnina	mocnina = a ** n
N-tá odmocnina	odmocnina = a ** (1/n)
Zaokrouhlení desetinného čísla na celé	n = round(x)
Komentář	# Toto je komentář

Sekvence příkazů, bloky a jejich odsazení

Z jednoho příkazu samozřejmě žádný rozumný program nevznikne. Příkazy v Pythonu tedy skládáme za sebou do posloupnosti, sekvence.

Jednotlivé příkazy v Pythonu se píší na samostatný řádek, ten je tedy oddělovačem příkazů, jako v jiných jazycích např. středník. Řádky se nijak nečíslují. Python pak čte a vykonává jednotlivé příkazy odshora dolů v pořadí, v jakém jsou uvedeny na řádcích pod sebou. Na pořadí příkazů v sekvenci tedy záleží!

Běžné příkazy, které jdou normálně v sekvenci za sebou, píšeme na nový řádek bez odsazení. Odsazení používáme pro bloky příkazů uvnitř cyklů (WHILE, FOR), příkazu větvení (IF), podprogramů (DEF), při definici tříd objeků (CLASS) apod.

Podmíněný příkaz neboli větvení programu

S pomocí základních příkazů pro vstup a výstup a prací s proměnnými s pomocí přiřazovacího příkazu už zvládneme vytvořit jednoduché programy. Pro ty složitější ale budeme potřebovat příkazy pro další algoritmické struktury: větvení, cykly a podprogramy.

Začneme příkazem větvení, který i v Pythonu vychází ze základní konstrukce IF – THEN – ELSE, tj. KDYŽ je splněna nějaká podmínka, POTOM pokračuj první větví, JINAK pokračuj druhou větví.

Zde už budeme potřebovat ono výše zmíněné odsazení: příkazy v jednotlivých větvích odsadíme na novém řádku o stejný počet mezer.

Příkazy cyklu WHILE a FOR

Bez opakování určité sekvence příkazů bychom se v programování neobešli. Python nabízí jednak cyklus s podmínkou na začátku (cyklus typu WHILE) a jednak cyklus řízený počtem opakování, který se zároveň používá jako iterátor pro procházení polí (cyklus typu FOR).

Cyklus s podmínkou na začátku Python nativně neobsahuje, můžeme ho ale sestavit s pomocí nekonečného cyklu WHILE s opouštěcí podmínkou s direktivou BREAK.

Pokud předem víme či jsme schopni spočítat počet iterací cyklu, například při procházení pole, hodí se spíše cyklus typu FOR, tedy cyklus s daným počtem opakování. Ten v Pythonu používá řídící proměnnou cyklu, pomocí které prochází nějaký iterovatelný objekt, např. rozmezí (RANGE) čísel od 0 do 20.