Návod na Python – základní příkazy

Návod na Python základní příkazy

Programovací jazyk Python je vhodný jak pro začátečníky, tak pro profesionály, kteří vytvářejí velké aplikace. Umožnuje procedurální a objektově orientovaný přístup, částečně i funkcionální. K dispozici je celá řada knihoven a modulů, které rozšiřují základní Python.

Základní příkazy a jejich sekvence

Tak jako k vaření potřebujeme suroviny a ingredience, programování se neobejde bez dat a proměnných. Proměnné a jejich obsah svazuje přiřazovací příkaz, který dané proměnné přiřadí hodnotu či výraz konkrétního datového typu:

Mezi základní příkazy každého programovacího jazyka patří příkazy pro vstup a výstup dat. Začneme příkazy pro vstup z konzole a výstup na konzoli, čili čistě textovým vstupem a výstupem:

Základní příkazy Pythonu ve zkratce

PříkazSyntax příkazu
Přiřazení výrazu do proměnnépromenna = 100 * 3.14
Vstup celého číslacele_cislo = int(input())
Vstup celého čísla s výzvoucele_cislo = int(input(“Zadej celé číslo:”))
Vstup desetinného číslaracio_cislo = float(input())
Vstup znakového řetězceretezec = str(input())
Tisk proměnnéprint(cele_cislo)
Tisk řetězceprint(“Ahoj Harry!”)
Tisk proměnné a řetězceprint(“Zadali jste číslo”, cislo)
Tisk řetězce a čísla bez mezeryprint(“Zadali jste číslo ” + str(a) + “.”)
Celočíselné děleníc = a // b
Zbytek po celočíselném dělenízbytek = a % b
N-tá (obecná) mocninamocnina = a ** n
N-tá odmocninaodmocnina = a ** (1/n)
Zaokrouhlení desetinného čísla na celén = round(x)
Komentář# Toto je komentář
sekvence příkazů vývojový diagram
Sekvence příkazů ve vývojovém diagramu.
© Logickemysleni.cz

Sekvence příkazů, bloky a jejich odsazení

Z jednoho příkazu samozřejmě žádný rozumný program nevznikne. Příkazy v Pythonu tedy skládáme za sebou do posloupnosti, sekvence.

Jednotlivé příkazy v Pythonu se píší na samostatný řádek, ten je tedy oddělovačem příkazů, jako v jiných jazycích např. středník. Řádky se nijak nečíslují. Python pak čte a vykonává jednotlivé příkazy odshora dolů v pořadí, v jakém jsou uvedeny na řádcích pod sebou. Na pořadí příkazů v sekvenci tedy záleží!

Běžné příkazy, které jdou normálně v sekvenci za sebou, píšeme na nový řádek bez odsazení. Odsazení používáme pro bloky příkazů uvnitř cyklů (WHILE, FOR), příkazu větvení (IF), podprogramů (DEF), při definici tříd objeků (CLASS) apod.

Podmíněný příkaz neboli větvení programu

Struktura větvení ve vývojovém diagramu. © Logickemyšlení.cz

S pomocí základních příkazů pro vstup a výstup a prací s proměnnými s pomocí přiřazovacího příkazu už zvládneme vytvořit jednoduché programy. Pro ty složitější ale budeme potřebovat příkazy pro další algoritmické struktury: větvení, cykly a podprogramy.

Začneme příkazem větvení, který i v Pythonu vychází ze základní konstrukce IF – THEN – ELSE, tj. KDYŽ je splněna nějaká podmínka, POTOM pokračuj první větví, JINAK pokračuj druhou větví.

Zde už budeme potřebovat ono výše zmíněné odsazení: příkazy v jednotlivých větvích odsadíme na novém řádku o stejný počet mezer.

Příkazy cyklu WHILE a FOR

cyklus while základní příkazy

Bez opakování určité sekvence příkazů bychom se v programování neobešli. Python nabízí jednak cyklus s podmínkou na začátku (cyklus typu WHILE) a jednak cyklus řízený počtem opakování, který se zároveň používá jako iterátor pro procházení polí (cyklus typu FOR).

Cyklus s podmínkou na začátku Python nativně neobsahuje, můžeme ho ale sestavit s pomocí nekonečného cyklu WHILE s opouštěcí podmínkou s direktivou BREAK.

Pokud předem víme či jsme schopni spočítat počet iterací cyklu, například při procházení pole, hodí se spíše cyklus typu FOR, tedy cyklus s daným počtem opakování. Ten v Pythonu používá řídící proměnnou cyklu, pomocí které prochází nějaký iterovatelný objekt, např. rozmezí (RANGE) čísel od 0 do 20.

Buďte první, kdo vloží komentář

Přidejte odpověď